>>> Návrh Metropolitního plánu
Pořizovatelem Metropolitního plánu je odbor územního rozvoje Magistrátu hlavního města Prahy (dále) MHMP, zpracovatelem pak Institut plánování a rozvoje Prahy (dále IPR Praha). Plán vznikl v Kanceláři Metropolitního plánu.
Jak se Metropolitní plán liší od dosavadního územního plánu? |
|
Metropolitní plán se od dosavadního územního plánu z roku 1999 bude lišit. V jeho přípravách hrála velkou roli snaha poučit se z toho, co se v průběhu používání platného plánu ukázalo jako problematické. A to jsou především dva aspekty. Plán z roku 1999 vycházel z modernistické tradice urbanismu, jež na město nazírá skrze funkce a využití území. Od 30. let 20. století se prosazovala idea, že je město potřeba rozdělit na zóny práce, bydlení a rekreace, mezi kterými se budou obyvatelé přepravovat zónami dopravy. Brzy ovšem původní čtyři funkce přestaly stačit a v územních plánech se zóny začaly drolit na menší a menší plošky. V současném plánu jich bylo již přes devadesát druhů. Plán tak sice velmi podrobně řešil, co se tam či onde smí dít, ale dostatečně se nezabýval prostorovou urbanistickou strukturou města – kudy má vést hranice mezi domy a veřejným prostranstvím, kolik smí mít budova pater, jak se má chovat vůči okolním budovám. Metropolitní plán chce nyní optiku obrátit a vrátit se k tradičnímu plánování města, kdy plán určuje především strukturu města. Struktura města se totiž mění mnohem méně, než způsob využití té či oné budovy. Druhým problémem současného plánu je jeho nestabilita: jen mezi lety 2000 a 2012 bylo projednáváno 2060 změn územního plánu. Plán byl totiž jednostranně „přeurčený“: regulace, k čemu se smí a nesmí využít ta či ona parcela, se velmi brzy dostaly do rozporu s demografickým vývojem i ekonomickou využitelností území. O změny si žádali jak investoři, kteří chtěli stavět něco jiného, než jim předepisoval plán, tak třeba i zástupci městských částí, kteří chtěli postavit školku na novém místě, anebo jednotlivci, kteří si v přízemí rodinného domku chtěli otevřít ordinaci. Množstvím změn ztratil územní plán na vážnosti a závaznosti. Tomu se chce Metropolitní plán vyhnout. Proto se snaží nastavit regulativy tak, aby jich bylo méně, nevzdává se ale snahy regulovat klíčové parametry. |
Téma 1: Konec rozrůstání města do krajiny |
|
Kolem Prahy dnes vzniká sídelní kaše: rozvolněná zástavba satelitních domků a skladových hal, která původní volnou krajinu mění v cosi, co není ani opravdovým městem, ale ani loukou nebo polem. Praze se to prodraží kvůli nutnosti budovat infrastrukturu, a to jak dopravní a technickou, tak i občanskou. Desetitisíce aut, mířících denně z periferie do centra, jsou zase zátěž dopravní a ekologická. Metropolitní plán proto přísně vymezí pás nezastavitelného krajinného rozhraní, které potvrdí hranice zastavitelného území. Stavět by se napříště mělo uvnitř nich. To pomůže iniciovat vznik kompaktního města krátkých vzdáleností, kde obyvatelé mají služby blíž a netráví svůj čas dopravou přes půl města z domova do zaměstnání. |
Téma 2: Nastavení výškové regulace |
|
Město musí definovat svou kompozici nejen v 2D plánu (hranice stavebních bloků, osy veřejných prostranství a strukturu krajiny), ale i v prostoru, do výšky: určením výškových hladin a starých i nových dominant. Praha dosud neměla výškovou regulaci pro celé území. Proto na mnoha místech – nahodile a bez celkového řádu – vznikaly výškové budovy. Metropolitní plán proto výškovou regulaci zavádí. Snaží se stabilizovat a chránit hodnoty stávající výškové kompozice Prahy, ale zároveň hledat místa, kde může vzniknout nová zástavba: v několika pečlivě vybraných lokalitách tak MPP umožňuje realizovat výškové budovy - tak, aby tvořily uspořádanou kompozici a dotvářely panorama a horizont města. Na většině území plán stabilizuje současnou výškovou hladinu. V rámci přípravy plánu bylo nově nafoceno přes 100 vedut z míst, odkud byla v historii krása Prahy obdivována. Podrobná analýza pohledových míst by ve spolupráci s generovaným 3D modelem Prahy by měla zajistit, že nové budovy nebudou narušovat významná pražská panoramata. |
Téma 3: Kvalitní veřejná prostranství |
|
To, co člověk vnímá jako město, jsou především ulice, náměstí, parky a nábřeží – tedy veřejná prostranství. Právě na ně se Metropolitní plán soustředí. Jednou z priorit je vytvoření prostupné sítě veřejných prostranství, jež by byla příjemná a přístupná všem. Díky hierarchizaci veřejných prostranství může plán iniciovat například vznik živého parteru ve významných ulicích. Na veřejná prostranství také navazují veřejné budovy, jejichž charakter a kompozice vytváří obraz města a musí být plánem definována. |
Téma 4: Ochrana charakteru lokalit |
|
Dobře se žije v místech, která jsou zapamatovatelná, která mají ducha. Metropolitní plán chce proto podporovat jedinečnost jednotlivých čtvrtí – a to ochranou a podporou toho, co je v daném místě charakteristické. Proto už plán nemá jako základní jednotku monofunkční plochu, ale lokalitu. Lokality jsou popsány pomocí cílového charakteru - jaký typ zástavby se v lokalitě nachází a k čemu se její území využívá. A také pomocí obecně známého místního názvu - třeba „Letenské sady“ nebo „Kolonie V Rybníčkách“. Každé lokalitě je přiřazen cílový charakter, který reguluje pravidla pro další rozvoj. V případě lokalit stabilizovaných vychází cílový charakter převážně ze současného stavu a jeho popisu. Každému by tak mělo být po přečtení informací o lokalitě zřejmé, jaké hodnoty chce plán do budoucna chránit a rozvíjet. |
Téma 5: Nové městské parky |
|
Na geniu loci hlavního města má zásadní zásluhu dramaticky utvářená krajina. Hlavní přírodní osou města je řeka Vltava a její údolní niva, jejíž úbočí, ostrohy nad ní, či protáhlé svahy jsou pokryty vegetací. Praha má velké množství přírodních ploch, ale málo z nich je dobře dostupných, prostupných a kvalitně udržovaných, tudíž užívaných. Cílem Metropolitního plánu je přispět ke zvýšení kvality života obyvatel, a proto iniciuje vznik nových parků tam, kde je v současnosti jejich deficit. Návštěvnost parků a zahrad je nejčetnější v situaci, jsou-li obestavěny, obklopeny intenzivní zástavbou, jejíž uliční prostranství navazují na cestní síť parků a zahrad. |
Téma 6: Využití potenciálu řeky |
|
Morfologie vždy určuje tvář města. Metropolitní plán vychází z předpokladu, že krajina je všude. Předcházela vzniku města a klíčovým způsobem ho ovlivnila. Prostor hlavního města vytvořila řeka a je tak dnes i do budoucna pro Prahu hlavní osou a klíčovým veřejným prostranstvím. V Praze jsou vodní toky a jejich nábřeží základním potenciálem nových nebo obnovených veřejných prostranství. Na Vltavu navazuje mnoho bočních přítoků v, pro Prahu typických, údolích, jejichž potenciál pro je často nevyužitý. Proto je třeba potokům vrátit jejich důstojnost a trvat na veřejné přístupnosti a prostupnosti podél jejich břehů. |
Téma 7: Vznik nových městských čtvrtí |
|
Praha je „děravá jako ementál“: v širším centru města se nachází rozsáhlé nevyužívané transformační plochy. Smíchovské nádraží, nádraží v Bubnech, Nákladové nádraží Žižkov, různé části Vysočan a další. Metropolitní plán chce iniciovat vznik nových městských čtvrtí v transformačních územích, protože stavět v rámci hranic města je ekologičtější i ekonomičtější, než nechat město expandovat do otevřené krajiny. Benefity to přinese všem: už proto, že kolem dnes nepřístupných, hluchých míst se už nebude chodit obloukem, ale budou opět otevřená všem. |
Dokumenty ke stažení |
Analýza k dotazu Arniky: Odborné posudky: |
