Zamýšlíme se nad tím, proč nefungují mechanismy samosprávné demokracie tak, abychom v centru Čech stavěli město. Takové, jak je známe ze současných mekk urbánního života – Londýna, Berlína či Barcelony, abychom uvedli příklad měřítkem bližší Praze.
V čem spočívá kořen procesu, který ve svém důsledku může znamenat nehustá lokální centra a rozteklé okraje?
Je zřejmé, že neexistuje obecná dohoda, jestli ono živé, koncentrované či husté město chceme. Z toho vyplývá obava politické elity volené na poměrně krátké období.
Krátká exkurze:
- Zákony jsou zjevené (desatero), poznané (Archimédův zákon) a dohodnuté (stavební zákon a OTP).
- Jsme v zásadě smíšené etnikum definované hranicí obsazeného teritoria a dohodnutým znakem – jazykem (v současném světě se nejedná o samozřejmost).
- Pro naše vzorce chování není v dnešní době, vzhledem ke složitému vývoji, charakteristický etnický, ale spíše sociálně kulturní původ. Jsme v dobrém i špatném smyslu dcery a synové naší krajiny a venkova.
- Jsme zbaveni značné části historicky městského obyvatelstva hovořícího německým jazykem. Zřetelně stále tíhneme k životu v krajině.
Tento v zásadě pozitivní vztah má v dnešní době paradoxní dopady:
Nebudujeme totiž sevřená města, ale velké vesnice. Město je jak v koncepci, tak v konkrétním příkladu těžko „projednatelné“. Tyto svoje vzorce chování vkládáme skrze své technické elity do dohodnutých zákonů (OTP). V pražském pojetí lze vedle sebe postavit dva domy jen pokud jejich vzdálenost je větší než jejich výška - a to dokonce bez ohledu na světové strany!
Přestože začínáme až téměř dětsky poznávat radosti městského života, město ničíme. Teze Athénské charty, kterou stále používáme jako argumenty přiměřenosti, vhodnosti, vzduchu, vodě a zemi, přitom už neplatí. Vzduch má totiž smysl, když voní, voda, když proudí a stromy, když šumí.
Kompaktní město je na černé listině.
Není čas něco změnit?
Co můžeme pro změnu udělat? Co venku a co uvnitř?
1) Chápat Prahu-velkoměsto jako součást proměnlivého organismu celého regionu – neuvažovat pouze v intencích uměle vymezených správních jednotek (Hlavní město Praha, Středočeský kraj…).
2) Vnímat jasnou radiální strukturu metropole – ta je patrná zejména na dopravním uspořádání (Praha jako uzel celostátní silniční a dálniční sítě, železničních tras) a poloze lokálních městských center středních Čech (Beroun, Kladno, Mělník, Kolín…).
a) Vymezit a propojit již částečně existující pásy volné krajiny kolem města – megapark.
b) V dopravním řešení vymezit a podpořit 3 dopravní okruhy (Městský okruh, Pražský okruh a tzv. aglomerační okruh).
c) Vytvořit hierarchii typů sídel, v závislosti na infrastruktuře (zejména dopravní).
3) Posilování vlastností jednotlivých sídel v závislosti na jejich typu.
a) Vědomé zahušťování zdrojových sídel a jejich částí, které jsou obdařeny stávající strukturou s potenciálem rozvoje (např. Jižní Město).
b) Zachování volné („řídce urbanizované“) krajiny.
Ing. arch. Petr Hlaváček
proděkan FA ČVUT
Text psán v roce 2008
V návrhu zadání je stanoveno, že Metropolitní plán definuje jako základní jednotku plánu plochy – „lokality“ popsané především na základě shodného urbanistického charakteru. Určujícím kritériem pro vymezení lokalit, tzn. ploch s rozdílným způsobem využití a specifickými požadavky na uspořádání, bude stejný nebo obdobný charakter území, tj. jejich existující a navrhované uspořádání a existující a navrhovaný způsob využití. Metropolitní plán vymezí základní prostorovou kompozici města a jeho krajinného zázemí, definuje strategii plošného vývoje města, přitom bude akcentovat rozvoj jako zlepšování dosavadního stavu, nikoliv jako expanzi a exploataci (dosud) nezastavěné krajiny, bude akcentovat rozvoj jako zintenzivnění, zkvalitnění a zesílení prožitku města.
