Současnost |
|
Dnes platný stavební zákon vnímá smysl územního plánování v koordinaci soukromých a veřejných zájmů v území a ve vytváření takových předpokladů pro výstavbu, které zároveň respektují podmínky pro udržitelný rozvoj území. Z toho vyplývá, že nejde pouze o odbornou činnost, ale především o metodu plánování a řízení rozvoje sídel a území v širším slova smyslu. Toto činí z územního plánování komplexní a velmi sofistikovanou disciplínu. |
Jaké nástroje územního plánování Praha využívá? |
|
Praha má v rámci ČR zvláštní postavení, je totiž zároveň obcí i krajem. Z toho vyplývá složitější proces územního plánování v hlavním městě. V současné době jsou platné dva základní typy dokumentů: 1) Územně plánovací dokumentace - jsou závazné a pořizuje je Odbor stavební a územního plánu MHMP. Všechny kroky jejich pořizování schvaluje Zastupitelstvo hlavního města Prahy. Konkrétně jde o:
2) Územně plánovací podklady - nejsou závazné, pořizuje je Odbor stavební a územního plánu MHMP. Pro Prahu se zpracovávají:
Aktuálně evidované Územně plánovací dokumentace a Územně plánovací podklady naleznete zde. |
Kdo se na procesu územního plánování podílí? |
|
Zásady územního rozvoje |
Regulační plán |
|
Regulační plán je podrobný dokument pro stanovení konkrétních podmínek řešení vybrané menší části města. Je závazný pro rozhodování v území.
Regulační plán stanovuje podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a přístupy ke stavbám a jejich napojení na technické vybavení a určuje regulační prvky plošného a prostorového uspořádání (např. uliční a stavební čáry, výšku a objemy zástavby, ukazatele využití území). Typické měřítko regulačního plánu je 1 : 1000 nebo 1 : 500. Regulační plán musí být v souladu s nadřazenými závaznými územně plánovacími dokumentacemi, tedy s územním plánem a Zásadami územního rozvoje. Podobně jako tyto dokumenty slouží projektantům při tvorbě návrhů a úředníkům stavebních úřadů při jejich posuzování. Majitelé nemovitostí v něm naleznou podrobné informace o využitelnosti pozemku či možné podobě staveb na něm.
Regulační plány pořizuje v Praze Odbor stavební a územního plánu Magistrátu hl. m. Prahy. V současné době je pro Prahu platný pouze regulační plán Anenská, který je plně využitelný pro rozhodování v území. Kromě jediného platného regulačního plánu je v Praze ještě 5 rozpracovaných regulačních plánů, konkrétně regulační plán Braník, Čakovice-západ, Holešovický meandr, Petrská a Vinohrady. Tyto regulační plány jsou ve stadiu konceptu, jejich dokončení a vydání se však nepředpokládá. Používají se jako podklad pro změny územního plánu a jako podklad pro rozhodování v území.
V minulosti byly regulační plány v Praze hojně používány, nejstarší byl pravděpodobně plán parcelace pro území Špitálského pole (Karlín) schválený v roce 1817. V období první republiky pořídila Státní regulační komise pro Prahu a okolí velké množství regulačních plánů, podle nichž vzniklo několik pražských čtvrtí.
Další informace o regulačním plánu |
Historie |
| Územní plánování jako disciplína vzniklo potřebou uzákonit osvědčené urbanistické postupy uplatňované úřady i odborníky při stavbě měst. Určité formy územního plánování v Praze jsou patrné již ve středověku. V novodobé historii českého stavebního práva lze považovat za první právní předpis tohoto typu Stavební řád pro Prahu, Plzeň a České Budějovice z roku 1886. Více se dozvíte na webových stránkách Archivu hlavního města Prahy nebo na webu Ministerstva pro místní rozvoj ČR v sekci Historie českého stavebního práva. |
Archiv |
Stavíme velikou vesnici
Zamýšlíme se nad tím, proč nefungují mechanismy samosprávné demokracie tak, abychom v centru Čech stavěli město. Takové, jak je známe ze současných mekk urbánního života – Londýna, Berlína či Barcelony, abychom uvedli příklad měřítkem bližší Praze.
V čem spočívá kořen procesu, který ve svém důsledku může znamenat nehustá lokální centra a rozteklé okraje?
Je zřejmé, že neexistuje obecná dohoda, jestli ono živé, koncentrované či husté město chceme. Z toho vyplývá obava politické elity volené na poměrně krátké období.
Krátká exkurze:
- Zákony jsou zjevené (desatero), poznané (Archimédův zákon) a dohodnuté (stavební zákon a OTP).
- Jsme v zásadě smíšené etnikum definované hranicí obsazeného teritoria a dohodnutým znakem – jazykem (v současném světě se nejedná o samozřejmost).
- Pro naše vzorce chování není v dnešní době, vzhledem ke složitému vývoji, charakteristický etnický, ale spíše sociálně kulturní původ. Jsme v dobrém i špatném smyslu dcery a synové naší krajiny a venkova.
- Jsme zbaveni značné části historicky městského obyvatelstva hovořícího německým jazykem. Zřetelně stále tíhneme k životu v krajině.
Tento v zásadě pozitivní vztah má v dnešní době paradoxní dopady:
Nebudujeme totiž sevřená města, ale velké vesnice. Město je jak v koncepci, tak v konkrétním příkladu těžko „projednatelné“. Tyto svoje vzorce chování vkládáme skrze své technické elity do dohodnutých zákonů (OTP). V pražském pojetí lze vedle sebe postavit dva domy jen pokud jejich vzdálenost je větší než jejich výška - a to dokonce bez ohledu na světové strany!
Přestože začínáme až téměř dětsky poznávat radosti městského života, město ničíme. Teze Athénské charty, kterou stále používáme jako argumenty přiměřenosti, vhodnosti, vzduchu, vodě a zemi, přitom už neplatí. Vzduch má totiž smysl, když voní, voda, když proudí a stromy, když šumí.
Kompaktní město je na černé listině.
Není čas něco změnit?
Co můžeme pro změnu udělat? Co venku a co uvnitř?
1) Chápat Prahu-velkoměsto jako součást proměnlivého organismu celého regionu – neuvažovat pouze v intencích uměle vymezených správních jednotek (Hlavní město Praha, Středočeský kraj…).
2) Vnímat jasnou radiální strukturu metropole – ta je patrná zejména na dopravním uspořádání (Praha jako uzel celostátní silniční a dálniční sítě, železničních tras) a poloze lokálních městských center středních Čech (Beroun, Kladno, Mělník, Kolín…).
a) Vymezit a propojit již částečně existující pásy volné krajiny kolem města – megapark.
b) V dopravním řešení vymezit a podpořit 3 dopravní okruhy (Městský okruh, Pražský okruh a tzv. aglomerační okruh).
c) Vytvořit hierarchii typů sídel, v závislosti na infrastruktuře (zejména dopravní).
3) Posilování vlastností jednotlivých sídel v závislosti na jejich typu.
a) Vědomé zahušťování zdrojových sídel a jejich částí, které jsou obdařeny stávající strukturou s potenciálem rozvoje (např. Jižní Město).
b) Zachování volné („řídce urbanizované“) krajiny.
Ing. arch. Petr Hlaváček
proděkan FA ČVUT
Text psán v roce 2008
